Příběh 11.část

Jak se bude Mie dařit po odchodu z domova? Jaké budou reakce rodičů, až zjistí, že jejich dcera utekla? A splní se jí v Lázeňské Oáze všechny její sny? 

Stará paní

Když Mia zaklepala, uvnitř se ozval strašný kravál. Někdo zakopl a cosi spadlo a rozbilo se, potom vykoukla ze dveří usměvavá stará paní, která hrála snad všemi barvami. Nebo alespoň většinou z nich. "Co pro vás můžu udělat slečno?" usmála se tázavě paní na Miu. "Jsem tu kvůli tomu inzerátu, včera odpoledne jsem vám psala, že přijedu." vysvětlila Mia. "Ach! To jsi ty! Nečekala jsem tě tak brzy ráno... pojď dál. No pojď." nahnala jí stará paní dovnitř a usadila na židli. "Určitě máš hlad.." začala se hrabat v lednici. " To je dobré, něco si kdyžtak koupím.." snažila se jí uklidnit Mia, bylo jí trapné být takhle obskakovaná. "Ale huš! Dostaneš sýrový sendvič." umlčela jí paní a rozpálila pánev. Paní se jmenovala Loreta. Byla strašně roztržitá, každou chvilku někam odběhla a pak zase přiběhla. Při pokusu o ochucení sendviče jí z roztřesené ruky dokonce vypadla kořenka a její obsah zavalil pánvičku. Rychle jí sebrala a dělala jakoby nic, ale Mia všechno viděla. Pak si sedli ven, jelikož tam bylo líp než uvnitř. "Jak dlouho tu žijete? A proč chcete odejít? Je tu krásně..." vyzvídala Mia. "Už to bude 56 let. Před dvěma léty mi ale zemřel muž a protože mi diagnostikovali Alzheimera, tak tu už nemůžu žít sama. Dcera mi nabídla abych bydlela u ní. Proto odcházím.." pousmála se smutně Loreta. Miu to mrzelo ale nemohla jí pomoci. Po jídle Miu provedla. Největší překvapení se skrývalo za maringotkou. "Můj muž byl raketový fyzik, chtěl si jednu postavit. Nikdy na to ale neměl čas. Můžeš to klidně prodat. Já na to nemám srdce.." zahleděla se Loreta zamilovaně na staré haraburdí. "To je úžasné!" zatleskala Mia. Loreta na ní nechápavě pohlédla..

Bar u Chřestýše

Loreta večer vykopla Miu ven s tím, že si potřebuje dobalit a rozloučit se s příbytkem. "Běž, musíš se seznámit s novými lidmi, když tu chceš bydlet, šup, sup.." vystrkala ji ven. Mia jen pobaveně zavrtěla hlavou, Loreta byla legrační. Šla se tedy projít do centra. Narazila na místo s názvem "Bar u Chřestýše" a jelikož to vypadalo, že to uvnitř žije, šla se tam podívat. "A helé, nová tvář!" ujala se jí hned dívka zhruba ve stejném věku jako Mia. Jmenovala se Avery a působila vážně mile a pohodově. "To je...kostým?" vyvalila Mia oči když do baru vletěl Smrťák. "Kdepak to je fakt on, z masa a.. teda z hadrů a kostí. To víš po celodenní šichtě si chce taky oddychnout." vysvětlila Avery. "On sem chodí často?" ptala se se zájmem Mia. "Jo, je tu skoro každej večer.." mávla rukou Avery. Ten bar byl neuvěřitelný, za ten večer se tam sešel duch, upír, smrťák, duch upíra... Mia byla jako v ráji! Každého se na něco ptala a byla strašně zvědavá. Bar po půlnoci zavíral a Mia se s Avery domluvila, že jí další den přijde navštívit a představí ji svého kamaráda. To už bude Loreta pryč a Mia zůstane sama.. 

Stavba

Většinu dní trávila Mia následovně. Ráno vstala, vyčistila si zuby, udělala si snídani, většinou míchaná vajíčka protože to bylo snadné a rychlé a vyrazila do školy. Tam trávila celé dopoledne a část odpoledne. Nudila se tam, měla ve všem hrozný náskok, to co brali už dávno uměla, ale chodit tam musela. Zabíjela čas technickým nákresem rakety, kterou začala stavět zhruba před týdnem. Už měla základ a šlo jí to pěkně od ruky. Po Loretině muži tu zůstalo vše potřebné a tak se do toho pořádně pustila. Nejhorší bylo sváření, vůbec si se svářečkou nerozuměla a jednou, když ji nechala stát dlouho na slunci, jí bouchla v ruce. Odneslo to obočí a Mia měla lehčí otřes mozku, protože po té ráně upadla a praštila se do hlavy o lešení, které podpíralo raketu. Večery pak trávila ve společnosti Avery a Damiena nebo nově také upírky Lilith, kterou poznala v baru u Chřestýše. Byla s ní sranda, pařily spolu videohry a když náhodou prohrála, legračně syčela... 

Pomocnice

Jak Avery slíbila, o pár dní později, přišla po škole Mie pomoci se stavbou. Našla ji jak už pilně pracuje. "Ahoj!" křikla na ni aby přehlušila bušení kladiva. " Jé ty jsi přišla!" zahodila hned Mia kladivo a šla se s ní přivítat. "Jasná věc, tak co mám dělat šéfová?" začala se nakrucovat Avery a dělala divadýlko. Mia si ale všimla hlavně volného tílka, pod kterým Avery určitě neměla žádnou podprsenku a ucítila, jak jí horko putuje po tvářích. "Ty se červenáš?" podívala se na ni překvapeně, ale s úsměvem Avery, "A hele ty máš nové vlasy!" všimla si najednou, když se fialové odlesky v Miiných vlasech zaleskly na slunci. "J-jo, je to jen přeliv, zahlédla jsem tu barvu v drogérce, tak jsem to zkusila.." vysvětlila Mia nadšená, že se změnilo téma. "Máš to super, fakt ti to sluší." pochválila jí vlasy Avery a prohrábla jí prsty kudrny. "Díky." podívala se jí do očí Mia. Ukázala Avery co má dělat a pak šla raději pracovat na druhou stranu rakety. Akorát už se nemohla vůbec soustředit. před očima viděla jen ty pěkné, nafialovělé oči přes které občas přepadla světle hnědá čupřina Averyných vlasů. Mia byla hrozně zmatená. Randila s klukama celou pubertu, tak proč jí tahle pouštní holka tolik zamotala hlavu? Snažila se zaměřit zpátky na práci, ale marně...

Vášeň

Nebyl tam nikdo, kdo by jim v tom zabránil. Žádní rodiče, sourozenci, spolubydlící. Nikdo. Obě byly krásné, mladé a vzrušené. Brzy touha přerostla v nesnesitelný chtíč. Jen líbání už jim nestačilo. Mia pohladila Averyno prso přes volné tílko, které jí celý den tak dráždilo, "Nechceš...zůstat přes noc?" zeptala se nesměle a sama sebe najednou téměř nepoznávala. Nikdy nebyla takhle hr, bylo to hloupé a lehkomyslné, věděla to, ale v tu chvíli jí to připadalo, jako ten nejlepší nápad. Avery se jen usmála a přikývla. Pomalu se tedy přesunuly dovnitř. Hned za dveřmi začaly odhazovat svršky. Pro Miu to byl úplně nový zážitek. Milovala se sice s klukem ještě ve Windenburgu, ale necítila při tom takovou vášeň jako teď a tady s Avery. Chtěla ji mít pro sebe, jen pro sebe, úplně celou. A taky měla. Muchlovaly se na zemi, na stole, na gauči, na kuchyňské lince a nakonec skončily v posteli. S dívkou to bylo samozřejmě jiné, ale o nic méně krásnější. Naopak. Takhle by to mělo být. Přestaly až někdy nad ránem, když už byly úplně vyčerpané... 

Rodina

Mia měla z návštěvy hrůzu. Představovala si smršť rodičovských řečí na téma zodpovědnost a samostatnost. Když se trojice zjevila před domem, Mia to hned věděla. Zaslechla matčin zvonivý smích a srdce jí poskočilo. Vykoukla z okna. Stáli tam. Byli úplně jiní než lidé z Lázeňské Oázy. Zastupovali to, čemu kdysi říkala domov. Byli upravení, milí, usměvaví a veselí. Mie se najednou nahrnuly slzy do očí, představovali pro ni bezpečí, jistotu a lásku. Najednou jí došlo jak moc jí tyto aspekty života chyběly. "Mami! Tati!" vyhrkla najednou a vyběhla k nim. "Holčičko.." usmála se vlídně Odeta a objala ji. Hned po ní se na dceru vrhl Oliver "Jsi čím dál krásnější.."zabručel "..to se mi nelíbí." změřil si ji pohledem. Mia se uchechtal a otřela si slzu. Po obhlídce pozemku je Mia vzala dovnitř. "Takže tohle je tvoje?" zeptal se zvědavě Eddie. "Ano, když budeš chtít, můžeš tu někdy přespat." navrhla mu Mia. "Senzaaa!" zajásal malý blonďáček. Oliver byl z vnitřku nadšený "Teda, to je paráda! Skvělé hnízdo pro mladého člověka." shrnul své dojmy. "No, mohlo by to tu být čistší.." odfrkla Odeta a prstem setřela vrstvičku prachu ze stolku. Nakonec to ale bylo příjemně strávené odpoledne, rodiče neprudili a o Miině útěku z domova nepadlo už ani slovo. Byli rádi že je šťastná a v pořádku.. 

Kroky

Pár dní se nic nedělo. Jednoho rána se ale nečekaně objevila. Jemné, ladné kroky v starých a opotřebovaných botách, lehce ťapaly po chodníku. Mia akorát zalévala svých pár svěřenců o které se, jak slíbila Loretě, musela starat. Nevadilo jí to, měla ráda vůni půdy zavlažené vodou a obdivovala životaschopnost rostlin v těchto podmínkách. Ve Windenburgu byly květiny zhýčkané, každou chvilku vadly, nebo jim naopak vadilo časté zalívání a uhnívaly. Rostliny tady v poušti, byly tak vděčné za každou kapku vody, že rostly jako divé a plodily a kvetly. Druhá dívka mezitím sešla z cesty a zamířila si to k mladé zahradnici. Plandavé tílko pod prsa odhalovalo bříško. Nestyděla se. Neměla vůbec za co. Byla půvabná. Mia zaslechla blížící se kroky a otočila se. Upustila konev a otevřela pusu dokořán. Dívka, která stála proti ní, vypadala trochu jinak, než jak ji znala. Změnila se. Dlouhé, kaštanově hnědé vlasy jí spadaly na ramena a lemovaly snědou tvář. Stály tam, proti sobě a ani jedna nevěděla, jak začít.. 

Přítelkyně

"Tak jak to mezi námi je?" vyhrkla Avery na Miu, když spolu šly jednou hledat kovy na vylepšení Novy. Při chůzi se jejich ruce lehce dotkly a obě ihned ucukly a zčervenaly. To napětí se dalo krájet. " Já nevím... chci aby jsme zůstaly kamarádky, protože tvoje přátelství je pro mě důležité, jako jedna z mála lidí mi rozumíš, ale.." zčervenala Mia a sklopila pohled do země "..pořád jsem z tebe neklidná a nervózní. Hezky, ale nemůžu se toho zbavit, ani myšlenek na tu noc... nevím co dělat, nechci nic pokazit.." pohrávala si nervózně s prsty Mia a hledala vhodná slova na vyjádření svých zmatených pocitů. "Fajn, ale já určitě nevydržím být jen tvoje kamarádka." pokrčila rameny Avery a bez dalších řečí ji políbila. "Tak.. to je potom super.." vzdychla nadšeně Mia když se od sebe odtáhly. Odpoledne se sešly s Damienem a rozhodly se, že mu o sobě hned řeknou, aby to pak nebylo nějak trapné. "Musíme ti něco říct." culily se na něj v obětí. "Počkat...vy dvě? Spolu?" změřil si je pohledem "Hustý!". Avery bylo jasné, že první co Damiena napadlo, byla nějaká zvrácená trojka. Svého kamaráda dobře znala a ten úsměv taky. Mia z toho byla vážně šťastná, skočila své nové přítelkyni kolem krku.. 

Sixam

Dorazila na Sixam o pět dní později. Cesta byla zdlouhavá a párkrát to nevypadalo moc dobře. Mia musela cestou proletět dvěma meteorickými roji a to nebylo nic příjemného. Nova při průletu do jednoho narazila a ten jí poškrábal plášť. Nic vážného, naštěstí. Sixam byl kouzelný. Mia z legrace vytáhla telefon, aby se přesvědčila, že tu opravdu není žádný signál. Nebyl. Důkladně prohlížela flóru na planetě. Květiny podivně fosforeskovaly a voněly zvláštní, mámivou vůní. Stromy působily, jakoby jejich kmeny a kořeny proudily žíly a ty tepaly. Světlo jimi proudilo hluboko do země. Mia samozřejmě sesbírala pár vzorků "To bude Eddie koukat.." uculila se když utrhla lusk plný semen jedné nádherné rostlinky. Vždy byl do květin zapálený. Procházela se tam celý den, ale nikde nepotkala žádnou známku života. Až potom, když došla k obrovskému vodopádu, jehož zářivá voda spadala do rokliny pod Miou. Za ním se tyčilo město. Obrovské město! "Kdo jsi?" ozvalo se za Miou. S leknutím se prudce otočila, ale nikdo tam nebyl... 

Královna

"Koho nám to neseš drahý?" vyhlížela zvědavě Sixamská královna, když spatřila příchozího s bezvládnou dívkou v náručí. "Vypadá to na sintarisanku." mhouřil oči šedý muž, sedící po boku královny. "Vskutku, kdes ji našel?" pozorovala dvojici fialková žena sedící z druhé strany. "Jsou tak divní, všichni stejně barevní a nudní, co myslíte?" xichtila se tmavě růžová žena a společně se zeleným mužem se chcichotala jako malé dítě. "Bloudila tu, přiletěla prý sama. Co s ní?" pokrčil rameny modrý muž, který Miu přinesl. "Vzhledem k tomu, že nemůžeme sami plodit děti a potřebujeme k tomu je... co bys řekl?" pohlédla na něj s úšklebkem šedý muž. "Mauricus má pravdu, unášíme jejich muže a ženy už po staletí, díky nim naše rasa ještě nevymřela, fakt, že doletěla až sem je výhoda, cesta k nim je nebezpečná, mnoho našich lodí se nevrátilo..." posmutněla fialková žena. "Máte pravdu. Argo, vezmi ji k sobě, pochopil jsi předpokládám náš záměr, ta žena je teď tvá. Konečně tu zase bude trochu živo." zatleskala královna. "Proč já matko..?" odporoval Argo. "Jestli nechceš, dostane ji tady Mauricus.." pokrčila rameny nevzrušeně královna a ukázala na šedého mimozemšťana po svém boku. "Jen mi tu maličkou dejte.." špitl Mauricus a temně se usmál. Argo se otočil a s Miou v náručí se dal na odchod. "Výborně." usmála se spokojeně královna... 

Probuzení

Když se probudila, byla zmatená, nevěděla kde je ani co se stalo. Všechno jí připadalo zmatené a vzpomínky zamlžené. "Teda... to byl ale zvláštní sen..." posadila se na posteli a promnula si oči. Hlava se jí motala. "Avery...? My jsme to zase včera přehnaly co..?" otočila se a natáhla se na druhou stranu postele, aby probudila svou přítelkyni, ale nikdo tam nebyl. Podívala se na svou ruku. Viděla ji třikrát. "Ježiši....co jsem to dělala..?" nechápala. Opatrně se zvedla a rozhlédla se po místnosti. Všechno jí připadalo cizí. Vyšla ke dveřím které zahlédla, doufala, že čerstvý vzduch jí trošku osvěží. Vůbec si neuvědomovala, že je téměř nahá. Vyšla ven a zahlédla obrovský modrozelený měsíc. "Sixam..." zašeptala "...tak to nebyl sen, ale co..." začala přicházet pomalu k sobě. Argo seděl dole a nervózně podupával nohou. Slyšel v patře kroky a věděl že ta dívka co je vydává, brzy přijde k sobě. Cítil se provinile. Strašně provinile. Ale musel to udělat, jinak by dopadla ještě hůř. Ale jak jí to vysvětlí? Dech se mu zrychlil v očekávání. Nemusel čekat dlouho. Křik se rozléhal celým domem. Mia si vzpomněla... 

Dopadena

Nedostala se daleko. Narazila na šedého, nepříjemně vyhlížejícího sixamského muže. Sotva ji zahlédl, ušklíbl se a šel po ní. Byl rychlý. Velmi rychlý. Dopadl ji během chvilky. Popadl jí pod krkem a zvedl do výšky. Mia lapala po dechu a snažila se jeho sevření povolit, ale byl moc silný. "Kam si myslíš že jdeš, ty malá, sintariánská děvko?" řekl se samolibým výrazem ve tváři. Užíval si to. Když užMia skoro ztrácela vědomí švihl s ní k zemi. Padla na kolena a hluboce dýchala. On jí ovšem nepouštěl. "Argo si tě špatně hlídal, jeho smůla, budeš moje.." řekl se stále stejným úšklebkem, povalil Miu na záda a nalehl na ni. Mohl jí klidně ovlivnit mysl, ale to nechtěl, chtěl předvést svou sílu a dominantnost. Mia se bránila, kopala nohama a rukama se snažila dostat k očím a ublížit mu, ale marně. Neměla šanci. Bylo jí špatně, když ji začal osahávat, zase ji polil pocit bezmoci a úzkosti. Křičela. "Zavři tu hubu, nebo ti jí rozbiju!" vyjel na ní šedý a znemožnil jí snahy o kopání, zasednutím nohou. Snažil se jí vyhrnout tričko, ale byl přerušen. "Jdi od ní Mauricusi!!" ozvalo se ze směru kam Mia neviděla...

Zhroucení

Argo nevěděl co dělat. Od chvíle, co Miu přinesl domů, jen seděla schoulená na podlaze a třásla se. Udělal jí nějaké jídlo, podle něj byla vysílená a potřebovala něco sníst, ale Mia se talíře ani nedotkla. "Musíš doplnit energii. Udělá ti to dobře... no tak, zvednu tě a posadíš se.." přistoupil k ní a chtěl jí zvednout na gauč, ale Mia okamžitě ucukla. "Nech mě... nesahej na mě.." stáhla se ještě víc a schovala si obličej do dlaní. Třpytivé slzy se jí koulely po tvářích. Představa, že by se jí měl někdo dotknout, ji přímo děsila a byla jí, v tuto chvíli, krajně nepříjemná. Proč jen kdy opouštěla domov. "Omlouvám se.." povzdechl si nešťastně Argo " Můžeš jít nahoru, nepřijdu tam, nemusíš se bát. Odpočiň si." navrhl jí, když už nevěděl co dělat. Mia nabídku beze slova přijala a vybelhala se do patra. Stále se třásla a tak si napustila horkou vanu. Chtěla ze sebe všechno smýt, ale pocity smýt nemohla. Trochu se jí ulevilo. Tělo se přestalo třást a oči přestaly ronit slzy. Sotva došla k posteli, padla na ní. Okamžitě usnula... 

Omluvy

Uběhl měsíc. Nebo možná dva? Či jen týden? Nešlo to poznat. Mie začínalo vše splývat. Snažila se vymyslet jak znovu získat Novu, ale žádný plán neměl šanci na úspěch a tak to Mia po nějaké době vzdala. Většinu času trávila s Argem. Ostatní mimozemšťani byli divní a dívali se na ni jako na nepříjemný hmyz. On ne. On se na ní díval jinak. Většina obyvatel Sixamu žila v hlavním městě, které se jmenovalo Olanio. Argo žil od Olania dost daleko, takže moc mimozemšťanů naštěstí nepotkávali. Provedl ji všude, kromě hlavního města. Vzal ji i na místo kde ji našel. "Omlouvám se ti za to...všechno je to moje chyba..." sklonil opět hlavu. Myšlenky na chyby, které udělal, ho neustále užíraly. Omlouval se jí často a Miu už to nebavilo. "Tak naposledy. Já ti odpouštím a už o tom nebudeme mluvit." pousmála se na něj Mia. Nechápal jak mu mohla tak snadno odpustit. Vždyť jí zneužil proti její vůli a ona to prostě přešla. Mia na to ale neměla špatné vzpomínky, vlastně se občas dost začervenala když si na to vzpomněla. Byla vyděšená až když se jí vrátila paměť, ale na to před tím... na to měla jen krásné vzpomínky. Ale vysvětlovat mu to nechtěla, styděla se za to. Když se vraceli domů, Argo ji popadl za ruce "Jsem strašně rád, že jsi tu tehdy přistála a že jsem tě našel právě já... i když jsem to zvoral.." zahleděl se zase do země, jeho chyby ho zase dohnaly. "Pššššt...." přerušila ho a chtěla pohladit po tváři. Byl tak hezký, mužný, silný a přitom milý a něžný. "Stejně se domů už nevrátím.." pomyslela si. Byli ovšem vyrušeni. "Eh - ehm..." ozvalo se náhle. Mia se instinktivně schovala za Arga a držela se ho za paži jako klíště..

Jediná možnost

Když Vinnie odešla, Mia se opět sesunula na zem. Argo si sedl k ní a ona se o něj zády opřela. To napětí by se dalo krájet. "Mám tě zase ovlivnit?" špitl po chvilce Argo. Mia poznala, že je z celé situace nešťastný. "Není třeba. Kdyby nás nepřerušila, asi bych tě venku políbila... je mi s tebou dobře." položila mu hlavu na rameno a pohladila ho po ruce, aby ho uklidnila. Argo prudce vstal a Mia se svalila na záda. On si dřepl nad ní "Tohle ale není jen polibek..." hleděl jí vážně do očí "...úplně z tebe šílím, ale nutit tě...to nechci.". Zase se překulily. "Nenutíš mě. Víš co by za to jiné vědátorky daly? Být teď na mém místě?" pokusila se Mia o vtip, aby odlehčila atmosféru. Trochu to pomohlo, Argo se pousmál. "Někdy nám život připraví zvláštní osud.." zvedla se pomalu. Argo také. Pomalu se k němu přivinula, ale pak se zarazila. Vzpomněla si na Avery. Mia byla praktický člověk. Avery byla skvělá a možná k ní chovala i silnější city, ale teď... teď tady byl Argo. Skvělý muž, který ji chránil a byl v podstatě jediná možná budoucnost. Neměla na výběr. "Děje se něco?" podíval se na ni tázavě Argo. "Ne, nic.." oklepala ze sebe myšlenky Mia. Argo ji opatrně políbil. Na zkoušku. Jiskra přeskočila. Mia už se soustředila jen na něho. Líbal tak něžně a vášnivě. Nemohla se toho nabažit. Po dlouhé době se cítila dobře a chtěla víc. Chtěla zapomenout na všechno ostatní... 

Zpátky na Simtarii

"Co mám dělat...co mám sakra dělat!?" klepala nohou nervózně Avery. Už měla zase krátké vlasy. Když byla nervózní, vždycky změnila účes. A teď byla nervózní hodně. "Měla bys jít dál. Už se nevrátí. Akorát tu ztrácíš čas." vrtěl hlavou Damien. "Jak to můžeš říct?! Co když se jí tam něco stalo?" vyskočila na nohy Avery a nevěřícně na něj hleděla. "Bylo to její rozhodnutí. Odletět. Ona to udělala s vědomím všech rizik a teď... jsou to už skoro tři měsíce, pravděpodobně je mrtvá." pokrčil rameny Damien. Život ho už naučil, brát věci tak, jak jsou. "Ona není mrtvá!" dupla nohou Avery "A když mi nechceš pomoct, tak radši táhni do háje!" strčila do něj a ukázala mu prostředníček. "Až si tu pravdu připustíš, víš kde mě hledat.." mávl rukou Damien a odešel. Avery věděla co musí teď udělat. Docházeli jí možnosti. Už jim dál lhát nemohla. To, že jejich dcera nastoupila do práce a nemá čas jít k telefonu by jí stejně už dlouho nebaštili. Vytáhla tedy telefon a vyťukala číslo. "Haló? Avery?" ozvalo se překvapeně z telefonu. "Dobrý den paní Hillová..." polkla Avery. Na tenhle rozhovor se netěšila.. 

Těhotná

Zatímco Avery objasňovala situaci April, Mia na Sixamu trpěla. Nikdo z nich nevěděl, že čas na Sixamu běží o něco rychleji než ten na Sintarii. Miino bříško rostlo každým dnem. Podařilo se jim počít a Mia tak mohla zůstat u Arga. Ten jí vysvětlil, že jeho sixamské buňky celý proces těhotenství ještě urychlují. Byla z toho celá zmatená, hormony jí šílely a ona se strašně nudila. Vzpomínala na stavbu Novy s Avery a chvíle, které spolu strávily. Argo byl skvělý, ale Mia nevěděla zda k němu vůbec něco cítí. Tím že byla do vztahu s ním v podstatě natlačená, si nebyla vůbec ničím jistá. A do toho to dítě. Necítila se jako nastávající matka. Samozřejmě se na uzlíček těšila, bylo to jediné rozptýlení co jí čekalo. Strašně se na Sixamu nudila. Celý život snila o cestě na jinou planetu a když na ní konečně byla, nesměla nikam sama chodit. Posbírané vzorky neměla kde analyzovat. Její věděcký mozek strádal a ona cítila jak jí mozkové buňky odumírají, protože je vůbec nepoužívá. Občas se vytratila z domu a procházela se sama. Argo z toho šílel. "Zbláznila ses? Mohlo se ti něco stát!" vyhuboval jí, když jí tentokrát našel. "Alespoň by se něco dělo! Jsem tu jako vězeň! Já takhle žít nemůžu!" rozplakala se a běžela zase domů. Argo si jen unaveně povzdechl. Podobné dohady byly na denním pořádku. Chtěl jí pomoct, ale nevěděl jak... 

Plán na záchranu 2.část

"Ty jsi ho zabila?" hleděla Avery zděšeně na tělo u Apriliných nohou. "No dovol!" otočila se k ní April a tvářila se jako neviňátko, "Vypadám snad jako vrah nebo co?" tvářila se ublíženě. Avery se uchechtla "Jo, vypadáš. Hlavně to tělo na zemi něco naznačuje." zkřížila ruce na prsou. "Neštvi, nebo budeš další.." zvedla nos April a uraženě vykopla dveře. Avery se zasmála, ale pro jistotu ještě zkontrolovala tep hlídače. "To je ono!" zajásala při vstupu do místnosti. "Hurá! Můžeme sundat to nemožné oblečení!" zajásala zase April. Převlékly se. Avery chvilku něco zadávala do malého displaye a najednou se celý portál rozzářil. Otevřela se červí díra. "Jsi si jistá že na druhé straně bude Sixam a ne nějaká jiná planeta bez atmosféry?" pozorovala April pochybovačně zářící okno. "Měl by být..." usmála se Avery a nadechla se "...jdeme na to." řekla a vkročila do portálu. April se už už chystala vejít za ní, když za sebou zaslechla otevírání dveří. "Ale! Svačinka na cestu?" otočila se a vycenila zuby, ale byla zaskočena. Útočník ji na místě zmrazil a ona nemohla nic. Nemohla se hnout a rozhodně nemohla projít portálem. Avery prošla na Sixam sama... 

Zachránce

"Promiň, ale ty na Sixam nepůjdeš.." hleděl na zmraženou April, podivně fialovýma očima útočník. Najednou se rozletěly dveře. "Ale půjde.." vtrhl do místnosti Idris "..a ty půjdeš do hajan." ušklíbl se a vytasil tesáky. Muž chtěl zmrazit i jeho, ale upír byl samozřejmě rychlejší a napadl ho. Zakousl se mu do krku tak dravě, až muž vykřikl. Idris se najednou ale odtáhl "Ta krev.. co jsi zač?" pohlédl nechápavě na muže, ale ten jen protočil očima a zkolaboval. Idris si otřel krev ze rtů. Chutnala jinak, ale nevěděl proč. Našel si pár pomůcek a šel vysekat April z ledu. "Takhle to dopadá, když někam chodíš beze mě víš?" podíval se vševědoucně na dívku v ledu, která mu momentálně nemohla jeho tvrzení vyvrátit, "Já vím, lásko, už bez tebe nikam nepůjdu!" napodoboval Idris dívčí hlas. April zvedla jedno obočí, to bylo vše na co se zmohla. Trvalo to snad hodinu než jí z toho dostal. Byla promrzlá na kost a úplně modrá. "Já toho hajzla zabiju!!!" chtěla se vrhnout na muže na zemi, který podivně červeně zářil, ale Idris ji zadržel. "Počkej až se probere, je na něm něco divného, mohl by nám dát pár zajímavých informací.". "Jak chceš..." mávla rukou April a pak se přitulila k Idrisovi "..měla jsem na tebe počkat." mrkla na něj April s našpulenými rty. "To měla." dodal sebejistě Idris a přitáhl si jí k sobě... 

Příchozí

"Slyšel jsi?" zaleskly se zlověstně oči April. Prošla portálem i se svým doprovodem. Mauricus se dal na útěk. Idrisův pohled padl na bezvládné, polonahé tělo dívky, která ležela v protějším rohu. I na tu dálku ucítil pach krve. "Běž, já se o ni postarám. Najdi ji a... zabij ho." zavrčel Idris. Nesnášel násilníky tohoto typu, kteří si na bezmocných ženách zvyšovali sebevědomí a dokazovali si jací mocní muži jsou. Bylo to ubohé. Došel k Avery a prohlédl ji. Rána na hlavě nebyla velká, ale ztratila hodně krve. Neměla na sobě nic, kromě roztrhaného trička, které ji už moc nezakrývalo. Zaťal vzteky pěst. April mezitím dohonila Mauricuse. "Neutíkej drsňáku. Jsem jen dívka, na mě už si nic nezkusíš?" pohrávala si s ním April. "Já vím co jsi zač! Neměla jsi tu být!" odplivl si Mauricus. "Neměla. Ale jsem." řekla chladně April. Ovlivnila ho aby se nemohl hýbat. "Tak jak se ti to líbí? Být bezmocný. Nemoci utéct.." vychutnávala si ho April. Mauricus nemohl mluvit, ale valil oči zděšením. April ho pohladila po tvářích a sladce se na chvilku usmála, "Sbohem." zmizel úsměv, trhla dlaněmi a zlomila mu vaz. Mauricusovo bezvládné tělo padlo na zem. "A teď najít Miu.." rozhlížela se zamračeně kolem. Sixam na ni působil nepříjemně. Idris mezitím opatrně zvedl Avery a čekal u portálu, až se April vrátí. Sama nebo s Miou.. 

Jdeme!

Vešla dovnitř a dveře za ní zacvakly. Mia ihned přicupitala. Argo byl už nějakou dobu pryč a ona začínala být nervózní. April si ji pamatovala z fotografií a hned ji poznala, "No to snad..! Oni tě zbouchli!!" vyvalila oči, když zahlédla Miin pupek. "Co? Kdo jste??" hleděla na ni nechápavě a odměřeně Mia. "Přišla jsem pro tebe, jdeme domů." vysvětlila jí situaci stručně April. "Cože? Jak???... Musím počkat až se vrátí Argo, nemůžu jen tak odejít..." honily se myšlenky hlavou Mie. "Jdeme hned!" založila si ruce na prsou April, "Nemáme čas, tvoje kamarádka dole může zemřít, na nějakého mimozemšťana ti kašlu!" koukala na ni přísně. April si za tu chvilku Avery vážně oblíbila. Měla kuráž a odhodlání a to se jí líbilo. "Kamarádka..?" nechápala Mia "Avery!" vyjekla najednou "C-Co se jí stalo??" třásl se jí hlas. "To ti teď nebudu vysvětlovat, jdeme!" popadla ji za ruku April. "Ale....Argo..! rozhlížela se zmateně Mia. "Jdeme!" nesmlouvala April a táhla ji k portálu. Idris zadal adresu na Simtarii, když je zahlédl. Všichni prošli portálem. Avery na tom nebyla dobře..

Odhalen

"Nekecej!" vykřikla dušeně April. "Řekl to, prý se tak jmenuje. Zkus sem přivést tu holku, třeba z něj dostane víc..." pokrčil rameny Idris. Mia se probrala asi hodinu předtím. Hned poznala kde je, strýc Charles jí Forgotten Hollow líčil velmi detailně, snad aby se mu obloukem vyhýbala. Děsivé chrliče, mlha, tlumené světlo pouličních lamp, krvelační nemrtví. "Mio radši se posaď." požádala ji April když vešla do pokoje. "Kde je Avery? Je v pořádku?" vyptávala se hned Mia. "Ano, zítra ji uvidíš, ale teď..." hledala vhodná slova April "...mám tu někoho, kdo se nám snažil zabránit v cestě na Sixam. Myslím že ho asi znáš..." dívala se na ni a čekala na reakci. "Koho?" vyvalila oči Mia v překvapení. "Pojď vezmu tě k němu. Jestli je to vážně on, určitě na něj budeš mít spoustu otázek.." mrkla na ni April a podala jí ruku. Vedla Miu do sklepení Straudova panství. "Je to tu dost děsivé.." krčila se za April Mia. "Nemusíš se bát. Tobě tu nic nehrozí." mrkla na ni April. Mie se líbily Apriliny šaty, působila v nich tak vznešeně, úplně sem zapadala. Vypadala jako panenka, ale byla smrtelně nebezpečná. Děsivá krása, problesklo Mie hlavou. "Odvěď ji! Okamžitě ji odveď!!" křičel svázaný muž. Ten hlas! Ty oči! Rysy! Byl jiný a přesto stejný. "Argo!!" vykřikla Mia..

Miminko

Když brzy ráno za úsvitu první sluneční paprsky zalily Straudovo sídlo zlatavým světlem, domem zazněl dětský pláč. Mia porodila. April jí celou dobu pomáhala a Idris nosil horkou vodu a čisté ručníky. Nikdy se ničeho takového neúčastnili a oba to obohatilo o nové zážitku a zkušenosti. Mia po vysilujících šesti hodinách přivedla na svět krásnou malinkatou holčičku. Nebyla obyčejná, ale nádherně neobyčejná. Její fialkové oči byly dech beroucí a uchvacující. Kůži měla po porodu namodralou, ale Mia pozorovala, jak jí kůže každou hodinou bledne a získává normální simtariánský odstín. Měla z toho radost, alespoň tu nebude tolik vyčnívat. "Už máš jméno?" zeptala se zvědavě April. "Ano, bude se jmenovat Erin.." zvedla Mia svůj malý uzlíček a zahleděla se do jejích fialových kukadel. Takovou lásku ještě k nikomu a ničemu necítila. Nemohla uvěřit, že je její...

Návrh

"Takže je už pryč?" zeptala se večer Mia. "Ano, Idris říkal že se k portálu dostane lépe, když je laboratoř už zavřená. Zavázal mu oči, jako když jsme ho vedli sem, nemusíš se bát, že by věděl kde jsi..." mrkla na ni April. "No, ale domů se vrátit nemůžu, jestli měli někde v Lázeňské Oáze informátora, určitě ví i kde bydlím. Co kdyby přiletěli nějakou lodí? Minimálně mojí Novu stále mají.." konstatovala vyděšeně Mia. Najednou jí přepadl strach o její malou holčičku. Co kdyby jí ji chtěli vzít! "No, napadlo mě, že by jste tu mohli nějaký čas zůstat.. všechny tři." usmála se April "Tohle sídlo je veliké a jsme tu jen dva.". "Vážně? to by bylo skvělé!" zajásala Mia, představa, že je Erin chráněna nejmocnějšími upíry v celém Forgotten Hollow Miu zvláštně uklidňovala. "Co říkáš ty?" šťouchla April nohou do nepřítomné Avery, která opět hleděla do plamenů. "Jo jasně, díky.." špitla. April byla nadšená, hlavně že bude mít tu maličkou na dosah. Nikdy neměla v domě dítě. Byla už upírem moc dlouho, sama už žádné mít nemohla, ale představa že bude teta se jí hrozně líbila. A taky chtěla mít Avery a Miu pod dohledem. Najednou se před nimi zjevil Idris "Tak.Ten parchant je tam kam patří a portál zničen. Pro jistotu jsem ty trosky ještě hodil do jezera." culil se spokojeně, "Ale Mio... celou dobu mumlal něco o královně a že to dítě bude chtít." podíval se na ni vážně. Mia přikývla na znamení, že pochopila, najednou se jí udělalo zle.. 

Nová Mia

Mia se rozhodla, že to chce v životě nějakou změnu. Celý život nosila stejný účes a navíc, kdyby ji sixamané hledali, bude jedině dobře, když bude vypadat alespoň trochu jinak. Její kudrnaté háro bylo moc výrazné, každý ji podle něj poznal. Celé odpoledne strávila v koupelně a snažila se se sebou něco udělat. April jí sehnala Brazilský keratin, díky němuž se jí podařilo své kudrnaté vlasy poprvé vživotě narovnat. Všichni byli načekaní a napjatě ji dole v obýváku očekávali. Idris si hrál s malou Erin. Byl na ně zábavný pohled. Mocný upír, který se neustále tvářil strašně drsně byl najednou šikanován maličkou barevnou vílou, která se strašně líbilo tetování na jeho tváři a chtěla ho patřičně vyzdobit třpytkami. "No? Jak vypadám?" ozvalo se za nimi. Mia tam stála s úplně novým sestřihem a až neuvěřitelně rovnými vlasy. "Ty bláho!" vyskočila Avery. "Ty jsi kočka!" valila oči April. Mia si oddychla... 

Přesun

Mia se zrovna válela na lenošce s malou Erin, když do domu vrazila April. "Mio zvedej se, najdi Avery a připravte se. V noci odcházíte." zavelela April. "Cože? Kam?" polekala se Mia. Neměla kam jinam jít, její domov už pro ní domovem nikdy více nemohl být. "Našla jsem pro vás perfektní skrýš, není to žádný přepych, ale bude to lepší než tady, alespoň budete moci chodit ven." mrkla na ni April a povzdechla si s pohledem upřeným na Erin, "Ale tahle maličká mi bude chybět..". Atmosféra v domě začínala být poslední dobou docela napjatá. Přes den sice mohly děvčata ven, ale kolem domu byl rozlehlý hřbitov a sledovat Erin, jak běhá mezi náhrobními kameny, nebylo to pravé. Mia věděla, že to není pro dítě vhodný domov, ale nevěděla kam jinam jít, April to bylo také jasné a tak hledala. Hledala a hledala až našla vhodný domov pro tyto tři dívky. Idris se postaral o transport malé Erin. Byl schopen přenést se s malým dítětem, ale s dospělými ženami to nebylo možné. Tak se dívky oblékly do černého, aby je nikdo neviděl a April je odvedla z Forgotten Hollow. Několik upírů si jich samozřejmě všimlo, měli výborný sluch a zrak a Mia s Avery se nepohybovaly zrovna neslyšně, ale v blízkosti bělovlasé upírky se k nim nikdo neodvážil přiblížit... 

Starý, nový domov

Když vešly, nevěřily vlastním očím. Byly doma! "To není možné!" křičela Mia jako středoškolská roztleskávačka a nadšeně dupala nohama. Erin tleskala, připadalo jí to jako skvělá hra. Avery jen stála s otevřenou pusou neschopna vydat byť jen hlásku. "Líbí?" zjevila se vedle nich najednou April. "Ty jsi neuvěřitelná." žasla Mia. Její maringotka, byla v tomto domě. Nevěděla jak je to možné, ale bylo to tam úplně stejné. Její nábytek, fotografie, květiny... April vše přestěhovala a udělala jim tu nový domov. Nevěděly jak poděkovat, ten pocit známého prostředí, po tom všem co se stalo, byl tak úžasný, že se Mia radostí rozplakala. "Komu to tu patřilo?" dostala ze sebe Avery konečně slova. "Starkům." odpověděla April. "Starkům? Nebyl to taky nějaký Stark co postavil ten portál na Sixam?" vyvalila oči Avery. Mia přikývla. "Ten žil v tom velkém domě tam na kopci, tady jeho sestra." vysvětlovala April, tuhle historii už měla nastudovanou, "Taky tu žily jeden čas moje sestry..." sklopila oči k zemi "..Freya a.. a... Holly.." rozplakala se náhle a vyběhla na terasu. Děvčata za ní chtěla jít, ale Idris je předběhl a zastavil, "Postarám se o ni. Projděte si dům." usmál se na ně a vyšel za April. "Je to už tak dávno.." hleděla smutně na oceán "..přestane to někdy bolet?" zeptala se. Objal ji kolem ramenou "Ne. Nepřestane.." usmál se smutně a přivinul ji k sobě.. 

Zlobilka

Mia prosila April, ať to s tím dětským hřištěm pro Erin nepřehání, ale ti si nedala si říct. Zařídili jí s Idrisem dokonalý dětský ráj vzadu za domem. Jednoho krásného dne tam trojice trávila odpoledne. Erin si hrála s hračkami a sem tam něco zamumlala. Pak ale svým zvídavým očkem zaregistrovala, že ji není věnována žádná pozornost a že má jedinečnou možnost provést nějakou lumpárnu. Namířila si to ke klouzačce. Mia ji vždycky držela za ručičky, aby nejela moc rychle. Erin to ale připadalo špatně. Mamina kazila veškerou zábavu, kterou mohlo klouzání nabídnout. Potichu vylezla nahoru, posadila se a jela! Klouzačka byla krátká, ale ten fofr jakým jela byl úžasný. Velmi brzy přišel ovšem konec. Erin žuchla na zem jako balvan. Přímo na zadeček. Vyvalila oči, nechápala co se právě stalo. Pak to přišlo. Bolest. Odřené ručičky a natlučená prdýlka se začaly ozývat. "Mamíííííííí!" stoupla si a křičela zalykajíc se pláčem. Fialkové oči plné slz. Mia okamžitě vystřelila. "Erin! Na klouzačku sama přece nesmíš. Ukaž.." podívala se na lehoulince odřené ručky malé holčičky, "...jé, takové bebí! No tak to bude chtít nějakou mňamku, viď?" navrhla. Erin ihned zapomněla na nějaké bolístky. Kuřecí nugetky, které měla nejraději, nebyly pro dítě sice zrovna vhodné, ale splnily účel. Erin byla šťastná a na nějaké odřeninky už si ani nevzpomněla.. 

Rodina

April se to podařilo. Na oslavu Erininých narozenin dostala hlavní členy rodiny. Bohužel strejda Charles už zase cestoval po světě se svou ženou a malou dcerkou, takže ho nezastihla. Byla to nesmírně komplikovaná akce, musela před cestou všem zavázat oči a opakovaně se ujistit, že nejsou sledováni. Ale stálo to za to. "Tylere.." přivinula se April ke svému oblíbenci "...fešák až do konce, že?" řekla něžně. Trochu černého humoru, to bylo její. Tyler se pousmál "A ty jsi krásnější než kdy dřív." zalichotil jí. Nikdy ji nedostal z hlavy, ani ze svého srdce. Žil sice dlouhá léta s Letty, ale April byla královnou jeho života. Už z něj byl vdovec, stejně jako z Michaela. Letty zemřela na selhání orgánů před několika lety, bylo to následkem genetických experimentů ,které v dětství podstoupila. Liv zemřela na onemocnění srdce docela nedávno, Michael to stále těžce nesl, neuměl bez své milované ženy žít a život pro něj ztrácel smysl. Často za ním ale jezdil jeho vnuk Eddie a bral ho ven. Trávili spolu hodně času. Oliver se jako fotograf prosadil a často jezdíval fotit i do zahraničí, Odeta na něj byla pyšná. Ta povýšila na hlavní designérku vydavatelství. Vyzvídala od Avery co se děje, ale ta jí jen řekla, že se to brzo dozví. Jelikož se všude válela spousta dětských hraček, všichni tušili, co je asi to velké překvapení. Brzy byl všem spekulacím konec. Mia vyšla z domu nesouce malou princeznu, která na přítomné mrkala svýma velkýma fialovýma očima. "Tak vážení, tohle je Erin. Moje dcera.." řekla pyšně Mia.. 

Slova útěchy

Bylo toho moc. Moc starostí a moc problémů. Mia seděla na prázdné pláži a sledovala oceán, tu mocnou, nekonečnou masu vody, vedle která si připadala tak bezvýznamná a pomíjivá. Svým způsobem ji to uklidňovalo. Mia ničeho na svém životě nelitovala. Nebyl dokonalý a prožila si své, ale nelitovala těch zkušeností a dobrodružství. Kdyby neutekla z domu, nikdy by nepotkala Avery, neodletěla by na Sixam a nepřivezla si domů největší dar svého života. Erin. "Prý prokletí.." mrskla naštvaně pískem do vody. Trvalo pár hodin než se uklidnila natolik, aby se vrátila. April už většinu návštěvníků odvedla. Atmosféra už byla zničená a tak sešlost ukončila. Táta ale na Miu ještě čekal. "Neber si to tak beruško, pro mámu to byly těžké časy. Když jsi utekla, proplakala noci, trvalo dlouho než to překonala. Dávala si to za vinu. A pak když se dozvěděla, že jsi odletěla tou raketou a nevracíš se... byla strachy bez sebe. My oba. Neomlouvá to, to co řekla, ale dej jí čas, ona se srovná." položil jí ruku na rameno Oliver. "Díky tati." usmála se smutně Mia. "Mám tě tak rád holčičko a svou vnučku taky, je překrásná. Jsem na tebe pyšný, jsi skvělá matka.." pohladil ji po tváři a utřel slzu, která se po ní koulela. "Taky tě mám ráda tati." popotáhla Mia a skočila mu do náručí. Když se uklidnila, nastal čas nechat oslavenkyni sfouknout svíčky... 

Rozhodnuí

Mia věděla, že takhle to dál nejde. Dlouho si to vymlouvala, měla tušení, že to nejspíš nedopadne dobře, ale chtěla to risknout. Erin musela poznat svět mimo ostrov. Musela poznat jiné děti a najít si přátele. Jednou, když si šla ráno zaplavat se rozhodla. Dneska to udělá. Zhluboka dýchala, zatočila se jí z toho rozhodnutí hlava. Potopila se a nechala moře odnést všechen stres. Voda byla studená a osvěžující, cítila se hned lépe. Když se Erin vrátila z obchůzky "pacientů" domů, Mia už na ni čekala oblečená před domem. "Udělala jsem něco?" znervózněla Erin, když viděla jak ji vyhlíží. "Kdepak. Vezmeme tě s Avery na pevninu, chceš?" navrhla jí. Erin vyvalila fialová očíčka "Fááákt! To myslíš vážně?" koukala na ni nevěřícně s otevřenou pusou. "Vážně. Už je načase aby ses podívala jaké to tam je." mrkla na ni Mia. "Jupííí! Jupííí!" skákala radostí Erin. Mia už to měla dohodnuté s April, ta jim nechala u ostrova přistavenou loď, ale doprovázet je nechtěla, aby nepoutaly moc pozornosti. Po obědě do ní všechny vlezly a vyrazily. Erin byla tak natěšená, že málem spadla do vody jak se vykláněla.. 

Nora

"Celý roky ses mi neozvala a ani mi neřekneš, že jsi zpátky? Co to má být?" vyjela na ni Nora. "Já se ti moc omlouvám Noro, kdybych ti to vysvětlila tak bys mi asi nevěřila.." snažila se ji uklidnit Mia. "Mamí, mamí, podívej co jsem našla pod houpačkou.." přiběhla Erin s duhovým kamínkem v ruce. "Krásný, zlato, běž si hrát." postrčila ji Mia zase k odchodu, ale Nora vše viděla a hlavně slyšela. "Takže je to pravda.." otevřela pusu "...ty máš dítě." valila oči na černovlasou holčičku "A už sakra velký dítě!" zvedla obočí. "Jo, měla jsem jí brzo, já... počkat! Kdo ti to řekl?" vyskočila na nohy Mia. "Jeden chlápek se mě vyptával, tuhle v hospodě.." pozvedla ramena Nora. Mia ji odtáhla o kus dál aby rozhovor neslyšela Erin, "Teď mi musíš říct všechno, co o tom muži víš. Prosím Noro, je to důležité." prosila ji a naléhala. "Nic moc, nikdy jsem ho tu neviděla, ale říkal, že kdybych tě viděla mám mu to přijít říct, bydlí v tom hostinci za kopcem." řekla jí Nora. "A jak vypadal? Neměl nějaké zvláštní oči? Nebo tetování?" ptala se dál Mia. " Ne, hnědé vlasy i oči. Tetování jsem si nevšimla. Byl úplně obyčejný." pokrčila rameny Nora. "Děkuju. A nezlob se, že jsem se neozvala, stalo se toho moc, co jsem odešla.." objala ji Mia. "Jo, to už mi došlo.." sklonila hlavu Nora a chápavě se pousmála. Mia se musela rychle rozhodnout, co dělat dál.. 

Přítel? 

Když Mia vstoupila do krčmy, kde měl tajemný muž být, okamžitě spatřila svůj cíl. Dobře ho znala a tenhle člověk tu neměl co pohledávat. Nechápala co to má znamenat, co dělá ve Windenburgu a proč ji hledá, ale věděla, že to je on, kdo se na ni vyptával. "Damiene?" přisedla si vedle něj. "Konečně. Tak jsi přece vylezla z úkrytu. Už jsem nedoufal." usmál se na ni Damien. "Nerozumím. Proč mě hledáš? Jak víš o úkrytu, dítěti a..." zarazila se najednou Mia "...to ty.." hleděla na něj nevěřícně "...ty jsi ten informátor." vydechla vyděšeně a spěšně vstala. "Uklidni se, klid.." vyšvihl se obratně na nohy Damien a chytil ji. "Proč jsi to udělal? Byli jsme přátelé!" zírala na něj nevěřícně Mia. "Já nechtěl být jen přítel. Miloval jsem tě! A ty.. ničeho sis nevšimla, byl jsem jako vzduch a pak jsi se rozhodla pro Avery, pro tu slabou holku! Zlomilo mě to víš..." odvrátil zrak Damien "..můj táta byl vědec a spřáhl se s nimi. Se Sixamany. Dávali mu vzorky a on jim za to občas poslal pár žen portálem. Byly to naivky, opilé je odtáhl z baru a prostrčil je červí dírou. Měl s nimi díky tomu dobré vztahy. Když ses tam dostala ty, kontaktoval jsem je, slíbili mi že tě vrátí, až odrodíš, ale Avery to chtěla zkazit a jít pro tebe, královna by se naštvala musel jsem to překazit, ale nepovedlo se. A teď jsou tady. Naštvaní. Nejspíš už ten tvůj úkryt našli..." vyprávěl dramaticky Damien. Mie se točila hlava, měla pocit, že se jí zmocňuje panika. Najednou ji políbil. "Můžeme být spolu. Vezmou si to dítě a zmizí, budeš v bezpečí.." povolil jí sevření Damien. "Ty ses snad zbláznil!! To dítě je moje dcera a dostanou ji jen přes moji mrtvolu!!" strčila do něj vztekle Mia. "To máš pravdu.." řekl chladně Damien..

Dobrou noc

Erin se pořád vrtěla a snažila se April vysmeknout a tak byla nucená zastavit "Erin! Dost!" snažila se zklidnit dítě. "Musíme se tam vrátit! Maminka potřebuje pomoc, musí do nemocnice!" plakal Erin a snažila se April odtáhnout zpět. "Dost! Erin..." hledala vhodná slova April, ale zjistila, že asi žádná vhodná nejsou "...maminka zemřela Erin. Už jí nepomůžeme víš? Ale přála si, abys byla v bezpečí,musím tě dostat pryč chápeš?" snažila se ji přimět k naslouchání. Erin svěsila hlavu "Já jí chci zpět.." slzy se jí řinuly z očí a padaly na trsy trávy u jejích nohou. "Já vím, ale není to možné.." pohladila jí po vlasech April, i když se sama kdysi přesvědčila o opaku, "..ale můžeme potrestat ty, kteří to mají na svědomí." mrkla na ni. Erin přestala plakat smutkem, začala plakat rozčílením, všechen svůj smutek najednou scelila do vzteku. Na rozdíl od smutku, který ji činil slabou, jí vztek posílil. "Ani se nehni upírko!" ozvalo se za nimi. April se pomalu narovnala. "Pojď sem zlato, jsem tvůj táta víš, vezmu tě domů." natahoval Argo ruku k Erin a sladce se usmíval. "Ty nejsi můj táta! Nepomohl jsi mamince, nenávidím tě! Nenávidím tě!!" křičela z plna hrdla Erin a plála intenzivní rudou září. Argo otevřel pusu a zapomněl hlídat April, "Zdědila jsi ten gen..." šeptal spokojeně. "Smůla že to už nikomu neřekneš..." popadla ho zezadu April, která bleskově využila jeho nepozornosti. "To je za Miu a...za Avery.." zavrčela April, "..dobrou noc." dodala a s lupnutím mu zlomila vaz. Erin to sice neviděla, ale April se svým upířím sluchem věděla, po kom Argo vystřelil, slyšela ji vykřiknout. Neměla pro něj žádné slitování. Už ne. Argovo tělo se sesunulo na zem. "Erin??" rozhlížela se zmateně April. Její pohled padl na úzkou cestu která vedla skrz husté houští. Dospělý se tam nemohl nikdy protáhnout. "Sakra Erin!" zaklela April. Erin byla pryč..

Ztracená

"Musím ji dostat do nemocnice.." zvedla April opatrně Miino tělo. "Zvládneš to?" přiběhl ihned Idris. April se na něj uraženě zatvářila "Děláš si srandu..?". Idris na ni šibalsky mrkl a podíval se na Miu. Měla hodně slabý a nepravidelný tep a sotva slyšitelně dýchala. "Postarám se tu o ta těla." pomohl Idris April s tělem do lodi. "Jen ji tam odvezu a vrátím se, musíme najít Erin, ztratila se mi."povzdechla si April a vyrazila. Idris natahal mimozemská těla na jednu hromadu a z pár kusů starého nábytku v domě udělal hranici. Polil ji podpalovačem a škrt sirkou. Zatímco hranice hořela, zabalil Averyno tělo do starého prostěradla a vykopal jí na zadním dvorku hrob. Opatrně ji tam uložil. Nasbíral pár květin a dal je do vázy, tu potom položil na navršenou hlínu. Byl z toho dost rozrušený. Máloco ho dokázalo vyvést z míry, ale tuhle dvojici dívek a jejich dceru si opravdu oblíbil. April se vrátila do hodiny. Hranice už jen doutnala. Společně pročesali celý ostrov, ale po Erin nebylo ani stopy. "Musela se nějak dostat z ostrova.." zaklela April. "Prý jsou tu nějaké podzemní chodby co vedou do města. Mladí tu kdysi pořádali mejdany. Musela nějakou chodbu najít.." zamračil se Idris. Erin někde bloudila úplně sama..